Dřevěné skládačky 3D puzzle slavné budovy - Big Ben P125

Wikipedie a Big ben, Westminsterský palác:
Ilustrační foto



Big Ben je hovorové označení používané pro hodinovou věž Westminsterského paláce v Londýně a neformální pojmenování Velkého westminsterského zvonu, největšího v této věži. Věž se tyčí nad severovýchodní straně paláce, ve kterém zasedá parlament.
Jméno Big Ben se téměř všeobecně používá pro celou hodinovou věž. Ve skutečnosti je Big Ben jméno hlavního a největšího zvonu ve věži, který odbíjí celou hodinu. Podle jednoho z několika výkladů je zvon pojmenován po hlavním staviteli siru Benjaminu Hallovi, a podle jiné verze je pojmenován po nejtěžším zápasníku své doby Benjaminu Cauntovi.

Pro věž je také občas používán název St Stephen's Tower, i když toto označení nepoužívají zaměstnanci Westminsterského paláce. Toto jméno zřejmě pochází z názvu západního křídla Westminsterského paláce – St Stephen's Hall, které je používáno jako vstup pro návštěvníky a lobbisty.
Věž byla postavena podle návrhu Charlese Barryho při rekonstrukci po požáru původního Westminsterského paláce, který vypukl 16. října 1834. Věž je navržena ve viktoriánsko-gotickém stylu a je vysoká 96,3 m (315 ft).

Věž až do výšky 61 m je postavená z cihel zpevněných kamenem. Další část věže je zpevněna ocelovou konstrukcí. Základy věže tvoří betonové těleso tloušťky 3 m o rozměrech 15 * 15 m a dosahují hloubky 7 m pod povrch. Hmotnost věže se odhaduje na 8 667 tun. Čtyři hodinové ciferníky se nacházejí ve výšce 55 m nad zemí.

Vlivem půdních podmínek v době stavby věže se tato naklání asi o 220 mm na severozápad. Vlivem termálního efektu také osciluje o několik milimetrů ročně ve směru východ – západ.
Hodiny na věži byly ve své době největšími hodinami světa a jsou schopny odbít první úder každou celou hodinu s přesností jedné sekundy. Mechanismus hodin byl dokončen roku 1854, ale vlastní věž byla dokončena až několik let poté.

Vzhled hodinových ciferníků je dílem Augusta Pugina. Jsou tvořeny kovovou konstrukcí nesoucí 312 kusů opálového skla podobného obarvenému oknu. Některé skleněné kusy mohou být odejmuty pro případ opravy ručiček. Na spodní straně ciferníku je latinský nápis DOMINE SALVAM FAC REGINAM NOSTRAM VICTORIAM PRIMAM, který v překladu znamená Pán ochraňuje naši královnu Viktorii I.

Jménem Big Ben byl nazván šestnácti tunový zvon, odlitý roku 1856. Vzhledem k tomu, že věž ještě nebyla dokončena, byl umístěn v New Palace Yard ale vlivem úderů srdce zvonu popraskal. Poté byl znovu odlit zvon o hmotnosti 13,8 tun a ten je používán dodnes. Nový zvon byl instalován na věž roku 1858 spolu s dalšími menšími zvony.
Big Ben za soumraku na pozadí s London Eye

7. září 1859 byly hodiny plně zprovozněny. O necelý měsíc později zvon znovu popraskal vlivem opakovaných úderů srdce zvonu (stejného, jež poškodilo původní zvon). Po další dva roky plnil jeho funkci největší z ostatních zvonů. Poté byl Big Ben otočen, takže srdce nenaráželo na poškozenou část a od roku 1862 byl znovu používán. 

Westminsterský palác (Palace of Westminster) označovaný také Houses of Parliament je sídlem Parlamentu Spojeného království - Sněmovny lordů (House of Lords) a Dolní sněmovny (House of Commons). Palác se nachází na severním nábřeží řeky Temže v Londýnském obvodu Westminster v sousedství dalších vládních budov na Whitehallu.

Nejstarší dochovanou částí paláce je Westminster Hall, pocházející z roku 1097. Palác původně sloužil, až do 16. století jako sídlo panovníka. Většina současné stavby pochází z 19. století, kdy byl palác po požáru, který ho téměř celý zničil, rekonstruován. Autorem přestavby paláce v neogotickém stylu byl architekt Charles Barry a Augustus Welby Pugin. Jednou z nejznámějších turistických atrakcí paláce je Big Ben. Palác obsahuje více než 1000 místností z nichž nejvýznamnější jsou jednací místnosti Sněmovny lordů a Dolní sněmovny. Westminsterský palác měl strategický význam především ve středověku, především pro svou polohu na nábřeží řeky Temže. Místo na kterém stojí současný palác, ve středověku nazývané Thorney Island, bylo poprvé použito jako panovnické sídlo za vlády Knuta I. Velikého (vládl v letech 1016 až 1035). Předposlední saský král Eduard III. Vyznavač nechal postavit královské sídlo na Thorney Islandu ve stejné době jako Westminsterské opatství ( v letech 1045 až 1050). Thorney Island a jeho okolí se brzy začalo označovat jako Westminster (zkratka slov West Monastery – západní klášter). První normanský král Vilém I. Dobyvatel zpočátku, i z obav o svou bezpečnost, bydlel v Toweru ale později se přestěhoval do Westminsteru. Nejstarší dochované části paláce (Westminster Hall a Great Hall) - pocházejí z doby Vilémova následníka Viléma II.

Palác byl hlavní královskou rezidencí v době pozdního středověku. S tím jak se vyvíjela vládní struktura, usídlily se v jeho okolí mnohé vládní instituce. Například předchůdce parlamentu královská rada (Curia Regis) se scházela ve Westminster Hall (ale následovala krále, pokud se přesunul na jiné místo). Modelový parlament (termín používaný pro parlament Eduarda I., předchůdce regulérního Parlamentu Velké Británie z roku 1295) se v paláci sešel roku 1295. Od té doby se téměř veškerá jednání parlamentu konala ve Westministerském paláci.

Westminsterský palác byl královskou rezidencí až do doby, kdy byla jeho část v roce 1529 zničena požárem. Roku 1530 získal Jindřich VIII. Tudor York Palace od kardinála Thomase Wolseyho, vlivného ministra, který ztratil královu přízeň. Král ho přejmenoval na Whitehallský palác a používal ho jako své hlavní sídlo. Ačkoli byl Westminsterský palác stále královským palácem byl využíván pro zasedání obou komor parlamentu a soudního dvora.
 
Turnerův obraz z roku 1835 požáru Westminsterského paláce.

Vzhledem k tomu, že byl postaven jako královská rezidence, neobsahoval palác žádné speciální místnosti pro jednání sněmoven parlamentu. Důležité státní ceremoniály, včetně zahájení zasedání parlamentu, byly pořádány v malovaném sále. Sněmovna lordů většinou zasedala v bílém sále. Dolní sněmovna neměla vlastní jednací místnost, takže občas zasedala v kapitule Westminsterského opatství. Tato komora parlamentu měla k dispozici za vlády Jindřichova následníka Eduarda VI. kapli svatého Štěpána, bývalou královskou kapli.

16. října 1834 byla většina paláce zničena požárem. Požár nezničil pouze Wetsminster Hall, Jewel Tower a kryptu a křížovou chodbu v kapli svatého Štěpána. Král jmenoval komisi pro rekonstrukci paláce. Tato komise rozhodla, že palác má být znovu postaven na původním místě. Komise roku 1836 vybrala v architektonické soutěži ze 97 návrhů Barryho plán na palác v neogotickém stylu. Základní kámen byl položen roku 1840; sál pro Sněmovnu lordů byl dokončen roku 1847 a sál pro Dolní sněmovnu roku 1852 (u této příležitosti obdržel Barry rytířský titul). Většina stavebních prací byla dokončena do roku 1860.

Westminsterský palác fungoval až do roku 1941, kdy byl sál Dolní sněmovny poškozen při bombardování. Rekonstrukcí byl pověřen Giles Gilbert Scott, který zachoval charakter Barryho rekonstrukce. Oprava byla dokončena roku 1950.
Zdroj wikipedie